2. oddělení

ZOH v Itálii už sice skončily, ale u našich skřítků teprve začínají.
Vyzkoušíme si známé disciplíny, ale i takové, které na klasických olympijských hrách neuvidíte, protože je zvládnou pouze malí skřítkové z družiny.
 

Společné aktivity ve školní družině hrají důležitou roli v rozvoji spolupráce mezi dětmi. Prostřednictvím her, tvořivých činností, sportovních soutěží i skupinových projektů se děti učí vzájemně komunikovat, naslouchat si a respektovat názory ostatních. Při plnění společných úkolů si přirozeně rozdělují role, pomáhají si a společně hledají řešení různých situací.
Takové aktivity podporují nejen týmovou práci, ale také posilují vztahy mezi dětmi a vytvářejí příjemné a bezpečné prostředí. Děti se učí odpovědnosti, ohleduplnosti a vzájemné podpoře, což přispívá k dobrému klimatu ve školní družině i k jejich osobnostnímu rozvoji.
 

V lednu nám se stavbou hradu pomáhá víla Leděnka, kterou děti vyrobily ze skleniček. Aby nám v družině neroztála, postavili jsme nejen pro ni, ale i pro další zimní skřítky domečky z ledu.
 

Po dlouhé době jsme se dočkali sněhové nadílky a hned jsme ji s dětmi z druhého a třetího oddělení využili ke stavbám ze sněhu a k bobování.
 

V listopadu jsme si užili sníh, hráli si a soutěžili. Prosinec byl ve znamení adventu, povídali jsme si o zvycích, jak se slaví vánoce v jiných zemích a vyráběli jsme vánoční ozdoby.
 

Na zem padá suché listí,
stromy půjdou brzy spát.
Každý proto snadno zjistí,
že už je tu listopad.
 

V naší družině sice zatím duchové nelétají, ale nějaké jsme si alespoň vyrobili.
 

V družině jsme se celý měsíc věnovali stromovým skřítkům. A protože se v říjnu slaví Den stromů, povídali jsme si o jejich důležitosti a pár jsme jich "oživili”.
 

V družině tráví děti spoustu času se svými kamarády a je důležité, aby se navzájem respektovali, spolupracovali mezi sebou a pomáhali si.
K tomu slouží společné aktivity, hry a soutěže. Zároveň mají děti možnost vyjádřit své pocity formou emočních kartiček. Tento měsíc nás navštívila Amálka, skřítkovská holčička, která je laskavá a snaží se všem pomáhat.
Takže, buďme k sobě laskaví a milí!
 

Po dlouhé době nás sluníčko zlákalo ven a my jsme s kamarády ze třetího oddělení toho využili ke sběru kaštanů pro lesní zvířátka a k úklidu hřiště, ať se nám tady hezky hraje.
 

V naší družince mají děti na výběr z mnoha činností. Společně hrajeme hry, trochu se i vzděláváme a potom už každý dělá co ho baví a v čem vyniká. Někdo rád vyrábí, maluje, jiný raději sportuje a někdo si rád jen tak hraje.
 

I když nám počasí moc nepřeje, zábava a hra nás vždy zahřeje.
Tento týden jsme si zasoutěžili, zahráli si turnaj ve fotbale s kamarády ze 3. oddělení a plnili kvízy ježečka Bodlinky.
Zkuste si to také!
 

Ani tento týden jsme nezaháleli. Povídali jsme si o pomocné vědě historické heraldice, podle níž se tvoří erby. No a protože i náš hrad Brtník určitě nějaký erb musel mít, tak si ho děti do svých týmů vytvořily. Vyšel nám čas i na odpočinek, poslech písniček z filmu Ať žijí duchové, vyrábění a hraní si s kamarády.
 

Děti ve svých týmech dokončily herní plány a čekalo je první dobrodružství se skřítkem Dubánkem (jméno mu vymyslely samy děti).
Po přečtení jeho příběhu jsme se rozhodli, že obyvatelům rozbořeného hradu rovněž pomůžeme a postavíme jim obydlí. A tady je jeho příběh:
Byl jednou jeden podzimní skřítek jménem Dubánek. Měl klobouček z červeného listu a botky ušité z kaštanových slupek. Každý den chodil po lese a sbíral spadané listí, žaludy a větvičky, aby z nich stavěl různé drobnosti pro zvířátka. Jednoho chladného večera zaslechl z dálky křik a lomoz. Utíkal za zvukem a objevil starý hrad, jehož zdi se začaly hroutit. Uvnitř ještě žili malí skřítkové i zvířata, kteří neměli kam utéct. Skřítek neváhal. Vytáhl ze své kapsičky kouzelný podzimní prášek – třpytivé drobečky z prvního mrazu – a díky nim rozložil těžké kameny tak, aby nikomu neublížily.
Pak ale přišla starost: kde budou všichni žít? Dubánek si sedl na pařez a přemýšlel. A hned měl plán. Zavolal vítr, aby mu nafoukal listy, poprosil datly, aby vyťukali dřevo, a veverky, aby nanosily oříškové skořápky. Den po dni, noc po noci společně stavěli malé domečky. Některé měly střechy z mechu, jiné z barevných listů, a ty největší z pevných větví a kamenů. Když bylo hotovo, obyvatelé hradu žasli. Nikdo už se nemusel bát padajících zdí – každý měl svůj nový, útulný domeček. Skřítkové i zvířata děkovali Dubánkovi a on se jen skromně usmál a schoval se zpátky do lesa, aby pomohl zase někde jinde. Od té doby si všichni říkali, že když podzim přinese vítr a chlad, vždy s sebou přinese i kouzlo – a že někde mezi spadanými listy možná právě pobíhá malý skřítek, co chrání ty, kteří to nejvíce potřebují.
 

V naší družince se usídlil skřítek šatníček, který dohlíží na pořádek. Aby nebyl sám, rozhodli jsme se s dětmi pořídit mu pomocníka, dalšího skřítka. Ale vybrat toho pravého, nebylo jednoduché. Proto jsme o pomoc poprosili kamarády z první třídy a tady vám představujeme výherního skřítka, kterého nakreslila Lucinka Kniežyková, druhé místo patří skřítkovi od Karolínky Slívové a třetí místo získal skřítek Honzíka Kusáka.
 

Tento rok nás čeká celoroční hra "Skřítkové na hradě - aneb záchrana hradu Brtníku", inspirovaná filmem Ať žijí duchové.
Stihli jsme si vytvořit týmy, herní plány, máme za sebou i soutěže a také jsme si ukázali hrad Krakovec (Brtník).
Volné chvíle si užíváme s kamarády na hřišti.
 

A to díky fantazii našich dětí! Všechny tři družstva se celý rok snažily, soutěžily, předvedly své výtvarné a pracovní dovednosti, ale hlavně všichni zjistili, že pokud budeme věřit na skřítky, víly a jiné pohádkové bytosti, bude svět hravější, zábavnější i bez tabletů, mobilních telefonů...
Za to vše byly děti našim skřítkem Trumpetkou odměněny. Mezi tím si ještě odskočil na návštěvu k Nelince a Aničce.
Krásné prázdniny plné dobrodružství a fantazie!
 

Konec školního roku jsme si zpestřili dalším výletem.
Tentokrát nás čekala zábava v centru Skalka Family Park v Ostravě - Porubě.
Náramně jsme si to užili!
 

Jelikož se blíží konec školního roku, tak i my se pomalu loučíme s našimi skřítky a strašidýlky. Jestli se nám podařilo jejich svět a královnu Fantazii zachránit, na to si počkáme do příštího týdne. Do té doby ještě soutěžíme, dokončujeme domečky pro skřítky a děti se pochlubily, jaký skřítek se zabydlel u nich doma. Také nás čeká odpoledne v zábavním parku Skalka v Ostravě - Porubě.
Náš malý nezbeda Elfík Trumpetka byl pro změnu na návštěvě u Johanky a Justýnky a opět si to náramně užil!
 

Tento týden jsme pozvali kamarády ze 3. oddělení, abychom si zahráli turnaj v miniházené. Výsledek dopadl remízou a proto nás ještě čeká odveta v tělocvičně.
Potom děti spolu se skřítky pokračovaly v práci na skřítkovské zahrádce.
 

Skřítkové nejraději sídlí v domě, který je obklopen zahradou. Jsou přímo stvořeni k tomu, aby pracovali na zahradě a i když jsou malí, zastanou toho hodně. Tam, kde pracují skřítkové, se vede zahradě, všem květinám a stromům nápadně dobře. Velkým pomocníkem v přesunu po velké zahradě jim je velký pes, kterého používají jako dopravní prostředek. Velmi rádi si skřítkové povídají se včelami a ty jim občas za ochranu úlu dají trochu medu a košíček pylové kašičky. My jsme také byli pilní jako skřítkové. Hledali jsme skřítky zahradníčky v naší družinové zahradě, zasoutěžili jsme si a postavili i malou zahrádku pro skřítky.
 

Maminko moje milá,
Ty jsi krásná jako víla.
Když se Ti dívám do očí,
cítím v Tobě bezpečí.
 

Při celoroční hře o záchranu světa Fantazie dětem pomáhá náš nezbedný elfík Trumpetka a skřítci Pomocníčci: statečný skřítek Kubík dává dětem odvahu, laskavá skřítčí holčička Amálka rozdává dětem laskavost a skřítek spolupráce Vilda nabádá všechny ke spolupráci.
Tito skřítci svými vlastnostmi připomínají dětem, jak se mají k sobě navzájem chovat a spolupracovat. My si tyto vlastnosti osvojujeme při společných hrách, soutěžích a výtvarných činnostech, kdy je spolupráce a vzájemná podpora důležitá. Náš výše zmiňovaný elfík byl opět na návštěvě, tentokrát u Štěpánka a Elišky a dá se vypozorovat, že mimo sladkostí si libuje i v botičkách!
 

Výchovně vzdělávací činnost v družině jsme si zpestřili výletem do Valašského muzea v přírodě.
V chalupách nám tetičky povyprávěly o významu jarních zvyků a velikonočních svátků, nabídly k ochutnání velikonoční pokrmy.
Potkali jsme rapačáře i děti nesoucí Mařenu nebo májíček. Dozvěděli jsme se, co jsou muší ráje, jak připravit pučálku a nakonec jsme se naučili plést tatary a zdobit kraslice.
Ale hlavně jsme zažili atmosféru dávných časů.
 

Dešťová víla působí výhradně v měsíci březnu a dubnu, vzácně v květnu, kdy jí říkáme májový deštíček. Dá se snadno rozeznat podle způsobu, jakým prší, od Pleskavice dešťovky. Pleskavice totiž prší vytrvalým monotónním tempem, kterému lidé říkají podzimní plískanice. Naopak Dešťová víla působí krátce, často překvapivě a dalo by se říci, že její déšť téměř tančí na trávě, stromech a květech. Často se objevuje ve společnosti Duhové víly, kterou odborníci nazývají Ízis. Pro naše oči je ovšem těžko viditelná. Vzácně se dá pozorovat, když se v určitém úhlu díváme skrze kapky deště a jestliže občas mezi kapkami vysvitne sluneční paprsek. My jsme ale s dětmi na deštík nečekali a Dešťovou vílu si nakreslili podle své fantazie. Využita byla technika zapouštění barev a ve vzniklých obrazcích děti našly nejen vílu.