V pondělí jsme se odpoledne "vloupali" do školy, abychom si společně užili odpoledne a noc. Sešli jsme se v 17 hodin plni očekávání, jaké to bude. Nejprve jsme si řekli pravidla a také si je stvrdili svými podpisy. Přečetli jsme si program a vrhli se do práce.
VEČER...
Přinesli jsme si žíněnky z tělocvičny a ustlali si. Pak jsme šli kuchtit. Zapečené tousty i perník na snídani se nám povedl. A co úklid? Hravě jsme to zvládli. Samozřejmě s pomocí a dohledem paní učitelek. Náš večer a noc ve škole byl totiž zaměřen hlavně na sebeobsluhu.
4as letěl jako bláznivý a tak jsme stihli vylosovat pohádku a ta se nám moc hodila k našemu třídnímu projektu o emocích. Hádáte správně, byla to pohádka V hlavě.
Následovala hygiena, pohlazení či přitulení a světýlkování s baterkami. I když světlušky ještě nelétají, my jsme jich ve třídě měli spoustu.
NOC...
Byla tichá, klidná, nikdo se nevzbudil.
A protože jsme nestihli splnit vše z programu, přesunuli jsme naše tvoření na další den.
RÁNO...
Rozcvička na rychlou hudbu, snídaně - ten perník byl mňamózní - čaj a voda s citronem. Spousta ovoce a zeleniny a avokádová pomazánka s rohlíkem. A během dopoledne jsme téměř vše snědli.
DOPOLEDNE...
Učení v pyžamu na žíněnkách, s tablety a s vylosovaným překvapením - mít místo jedné hodiny pohádku. No zase to bylo největší překvapení pro paní učitelku. :) Po pohádce tvoření kooperativních obrazů jarních kytek. Krásná spolupráce a krásné kytky.
Hurá na oběd a připravit se na další, už " normální" výuku. :)
 

Celý minulý týden pracovaly děti v malých skupinách tzv. "hnízdech". Plnily lehčí i těžší úkoly samostatně, ve dvojicích a skupinkách ve všech vyučovacích předmětech. Učily se nejen společné kontrole provedené práce, vzájemné komunikaci, ale hlavně spolupráci a pomoci spolužákovi. Heslo, že "víc hlav víc ví" si opravdu všichni žáci pořádně vyzkoušeli.
 

Kdo nás nutí dělat věci, které dělat nechceme? No přece Křikloun, Lenivič, Práč, Štvavák, Nudil, Lakomec, Hrozbič, Nespač, Hádák, Čokolák, Kopač, Zlobič sesterský či papučový, Já-já ..... Dnes jsme se radili, jak je porazíme. Snad se nám to podaří.
 

21. březen patří ponožkám. Ano, je to Světový den Downova syndromu. Spojili jsme síly a podpořili tento den společně prvňáčci a druháčci.
A proč právě ponožky symbolizují Světový den Downova syndromu? Protože lidé s tímto syndromem mají o jeden 21. chromozom, který má tvar ponožky, navíc. Cílem této výzvy je šířit povědomí o Downovu syndromu, bourat předsudky a pomoci lidem s tímto postižením stát se rovnocennými členy společnosti.
Jak jsme den prožili? Nejprve jsme si přečetli pohádku O neposedné ponožce. Promítli si fotografie dětí s Downovým syndromem a pustili písničku. Můžete se podívat zde: https://www.youtube.com/watch?v=Biex1XR_mpo
Najdete v ní odpověď na otázku, co je to síla lásky.
Pak už jsme svá tělíčka rozhýbali v TV. Vyzkoušeli jsme si, jaké to je mít nějaký hendikep, třeba chodit o berlích či poslepu. Zdokonalili jsme také svou sebeobsluhu při svlékání a oblékání ponožek, tvoření klubíček a házení s ponožkami. Kupodivu jsme po ponožkové soutěži našli tu svou. :)
Venku jsme tvořili ponožky a oblékli stonožku. Co myslíte, povedla se? Byla to báječná spolupráce.
A ponaučení dne? Každý jsme jedinečný a zasloužíme si lásku, porozumění a přátelství. Tak proč si nevzít dvě rozdílné ponožky občas i mimo tento den? Alespoň když se někdo zeptá proč, tak budeme mít jasnou odpověď.
 

Přivítali jsme jaro výrobou hodinek a oslavili jsme si i Den štěstí výrobou kolíčků se čtyřlístky. Nezapomínáme však na učení.
Učivo o psaní velkých písmen si užíváme. A docela nám to jde. I adresa je pro nás důležitá, tak ji zkoumáme, hledáme v ní, co chybí a trénujeme ji správně psát. Vytvořili jsme vlastní pohlednici a napsali dopis Sebíkovi, nakreslili obrázky, abychom mu udělali radost. To bude překvapení. Ve výtvarce jsme si zopakovali jména členů rodiny a vytvořili rokokmen.
Zvládli jsme vypracovat celostátní test z matematiky z názvem Cvrček. Tak snad nám ty vědomosti cvrnkaly do hlaviček a budeme úspěšní. A když ne, nevadí. Zdokonalíme se.
 

Neuklízeč pokojový, Řváč, Hádák sourozenecký atd. Tato rozkmotřidla občas ovlivní chování našich třeťáků, ale my jsme dneska úspěšně naučili jak s nimi pracovat.
 

Kdo by neznal Otce vlasti? Sice jsme se o něm ve vlastivědě ještě neučili, ale po dnešním programu už víme, jaké nástrahy na něj čekaly odmalička. Jeho otec Jan Lucemburský ho odloučil od matky, zavřel do vězení, dal na výchovu do Francie. V programu jsme předváděli, co se musel mladý Karel naučit, vymýšleli jsme dary k jeho svatbě, představovali jsme živými obrazy stavby, které dal vystavět, vyrobili jsme mu korunovační klenoty. A při tom jsme zjistili spoustu zajímavostí o jeho manželkách i dětech. Dramatizace jsme si náramně užili.
 

https://www.liveworksheets.com/w/en/english-second-language-esl/176940
https://www.liveworksheets.com/w/en/english-second-language-esl/341582
https://www.liveworksheets.com/w/en/english-second-language-esl/622440
https://www.liveworksheets.com/w/en/english-second-language-esl/435340


https://create.kahoot.it/details/69f7c680-660f-4ad0-8243-ae6bcc143499
 

Ve škole nás baví nejvíce tělocvik, ale umíme si užít i český jazyk, matematiku, prvouku či výchovy. Zdokonalujeme se v mluveném i psaném projevu, ve čtení, v učivu o slovních druzích či psaní velkých písmen ve jménech a zeměpisných názvech. To jsme si dnes vyzkoušeli v prvouce u mapy a sbírali jsme česká města.
V matematice počítáme a počítáme, dumáme, a za odměnu trénujeme na tabletech.
Ve výtvarce tvoříme s chutí a naše výtvory se zdokonalují. Narodili se nám malí Žišičiřísci, aby nám pomohli v učivu o měkkých souhláskách.
Ještě je toho ale hodně před námi...
 

To je opravdová výzva! Třeťáci jsou ve svém časostroji stále ve starověké Číně. Sami si udělali velké mega čínské hůlky a pustili se do stavby zdí.
 

V hodinách angličtiny jsme se v posledních dnech věnovali slovní zásobě spojené s lidským tělem. Naučili jsme se názvy jednotlivých částí těla a znalosti využili při popisu vlastních fotografií.
 

V rámci hodin VV si můžeme s páťáky občas vyzkoušet i techniky, které se ve školách standartně neučí. Navštívily nás lektorky Hukvaldského biskupského environmentálního resortu, které nás naučily techniku mokrého plstění. Vyrobili jsme si tak masážní mýdla, která jsou vhodným dárkem pro blízkého člověka a udělají tak hned dvojitou radost: obdarovanému i výrobci ;-)
 

Naše tělo a mysl se snažíme rozvíjet rovnoměrně ve všech oblastech. V hodině pracovních činností jsme zapracovali na naši jemné motorice. Někteří stavěli stavebnice a někteří si vybrali práci s modelínou. V angličtině jsme využili počítačů a zkusili si únikovou hru na téma oblečení.
 

Už je tady pomalu jaro a my jsme se stihli zdokonalit ve znalostech o ptácích. Popíšeme části těla, poznáme základní druhy a víme, kteří se k vám vrátí z teplých krajin. Vyrobili jsme ptáčkům krmítka a zavěsili je na stromy poblíž školy i v lese. Ale neučíme se jen ptáčcích. Obohatila nás další pranostika, kterou jsme sestavili a vyhledali v ní slovesa. Opakujeme nejen slovesa, ale i podstatná jména, tvrdé a měkké souhlásky, abecedu a počty do sta. Hrajeme hry jako třeba Osoba, zvíře, věc, Na mazala, Lovce perel, Kolo štěstí, Bingo. Jde nám to dobře.
 

V naší výpravě do světa emocí jsme se vydali zkoumat RADOST. Celých 14 dní nás tedy provázel smích a spokojenost. Naučili jsme se radost rozpoznat a také ji hezky prožít. Víme jak vypadá a co nám radost dělá.
Vyrobili jsme si planetky radosti, pozorovali své obličeje v zrcadle při tom, jak se smějeme. To byste nevěřili, jaké "čumáčky" to byly. :) Zrcadla jsme si i namalovali a vložili do nich nejen sebe, ale i naši nejoblíbenější barvu.
V tělocviku jsme si nakreslili radost na šlapky noh a cvičili boso. Dokonce tanec na vážnou hudbu nás rozesmál a nejvíc to, jak vypadaly paní učitelky, když dělaly baletky. :)
Nad radostnými fotkami jsme přemýšleli o radosti svých kamarádů. Vznikaly hezké nápady a příběhy. Jak vypadá radost jsme též vyhledávali v časopisech a z obrázku se nám podařilo vytvořit krásné koláže.
No a aby to bylo ještě více legrační, pustili jsme si veselý příběh o broučcích a vyrobili klauny.
Co je však nejdůležitější, že jsme zjistili, jak je radost příjemná a že je dobře, když ji dáme nejen sobě, ale i ostatním.
 

https://wordwall.net/resource/54359455/hudba/johann-sebastian-bach-kv%C3%ADz
https://wordwall.net/cs-cz/community/hudebn%C3%AD-skladatel%C3%A9
https://wordwall.net/cs/resource/24984094/hudebn%c3%ad-nauka/hudebn%c3%ad-abeceda
https://wordwall.net/cs/resource/31771509/hudebn%c3%ad-v%c3%bdchova/hudebn%c3%ad-n%c3%a1strojeosmism%c4%9brka
https://wordwall.net/cs/resource/13430654/hudebn%C3%AD-kv%C3%ADz
 

Třeťáci si v rámci cestování časem do starověké Číny vyzkoušeli, jak si všichni můžeme doma vyrobit jednoduchý kompas. K tomu jsme nepotřebovali žádné speciální vybavení – stačily nám obyčejná jehla, korek, miska s vodou a trocha trpělivosti.
 

V minulých týdnech jsme se ve škole věnovali vyjmenovaným slovům i slovním druhům. V matematice jsme se nenechali zaskočit převody jednotek a povýšili písemné sčítání a odčítání o další řád. Počítat do tisíce můžeme i ve vlastnoručně vyrobených obchodech. V angličtině jsme si hráli s oblečením, učili se i psanou podobu slova a malovali osoby v životní velikosti, v počítačové učebně dokonce vyřešili únikovou hru na téma oblečení.
Nechyběl ani přesun v našem Časostroji, který nás pozval do starověké Číny, do dob císařů a vynálezů, které změnily svět.
 

Co všechno už umíme? Zvládáme číst a psát spoustu písmen, dokážeme je i skládat z kostek. Trénovali jsme počítání v matematických řetězcích. Se žabákem Ferdou jsme se seznamovali s emocemi - radostí a smutkem. Ale také už víme, jak zahnat strach. Během pracovních činností jsme si vytvořili zvířecí kamarády. Únor jsme uzavřeli překvapením kamarádů z 5. třídy, kteří nám přišli ukázat svět "pod mikroskopem".
 

Cvičíme, cvičíme. Jednou mozek, jednou těla. Možná nás někoho jednou bude živit mozek a někoho možná tělo, tak nezanedbáváme ani jednu oblast.
 

Včelí kolektiv se vyznačuje spoluprací všech jedinců v úlu. Dnes jsme spolupráci aplikovali na kolektiv naší třídy. Jeden za všechny, všichni za jednoho, každý jednotlivec je pro skupinu důležitý. Kolektiv si každého člena chrání. Hodnotili jsme svoje dobré vlastnosti a tvořili třídní postavu.
 

S druháčky jsme se pustili do velkého projektu plného objevování, který se týká našich emocí. Chceme totiž umět všechny své emoce rozpoznat, přijmout je a také se s nimi naučit pracovat. První část neboli modul byl zaměřený především na vzájemné seznámení, oťukání a otevření tématu emocí.
Vše začíná příběhy dvou sourozenců Emila a Emy, kteří nás svým vyprávěním naladí na naši práci. A tak jsme zjišťovali, jak se vidíme jako kolektiv a zaznamenali to do obřího slunce, které nás po celou dobu výpravy bude hezky hřát. Zkoumali jsme, co nás rozesměje doma a popisovali jsme svého kamaráda a namalovali ho. Nechybělo povídání o tom, co máme rádi ve škole, co nás baví. A sbírali jsme obrázky obličejů z novin a časopisů pro další práci.
Jak emoce vypadají? Tedy obecně. To je těžká otázka a ještě těžší je odpověď ztvárnit. Pomohla nám plastelína. "Kuk", naše pojetí je na světě. Ještě vymyslet, jak bude vypadat náš NÁLADOMĚR. Plán už máme. Zatím je v utajení. Nechte se překvapit a sledujte pečlivě naši cestu do světa emocí.
 

I pro dospělé to bývá těžké. My jsme se o to snažili s lektorkou Etických dílen.
Čekala nás práce se čtyřmi bubáky: "Nikomu se nelíbím. Nevím, co mám dělat. Už je toho moc. Odmítne mě." Pomocí příběhu Rudy a Stázky jsme se pokoušeli bubáky porazit. Je k tomu nutná spolupráce, dobří kamarádi, dospělí, ke kterým máme důvěru. Pomoci nám mohou rady: "Jsem víc, než to, jak vypadám. Potřebuji zapnout rozum. Pustím to ven. Dám tomu čas." Při společných úkolech a diskuzi jsme se učili, jak na bubáky. Už se jich nebojíme.